Vydal Stanislav Juhaňák - Triton ed. Trifid Argo ed. Fantastika Rok 09 / 2023 Preložil Jindřich Smékal Korektury Patrik Linhart, Marie Semíková Obálka Renata Brtnická Počet strán 272 / 150x210 / viazaná ISBN Triton 978-80-7684-062-1 Argo 978-80-257-4170-2 Cena 328,- Kč / 14,85 €

_______________________________________________________________________

dejovo pred Hvězdy jako prach a pred Oblázek na obloze.
poviedka č. 081 / Kosmické proudy / The Currents of Space.
napísaná 30 marca 1952.
v časopise Astounding Science Fiction Október / November / December 1952.
The Currents of Space / kniha číslo: 7, v roku: 1952, vydal: Doubleday.

Trantor ovládol polovicu Galaxie a jedna z planét odolávajúca jeho vplyvu je Shark. Tá však žije z vykorisťovania planéty Florina. Na Florine hrozí kozmická katastrofa a vedcovi, ktorý to zistil je psychosondou vymazaná pamäť. Teraz žije ako otrok na Florine a pamäť sa mu pomaly začne vracať.

_______________________________________________________________________

Prolog - před rokem:
Člověk ze Země dospět k rozhodnutí. Dospěl k němu pomalu a postupně, ale přece jenom dospěl. Uplynuly týdny od doby, kdy mohl vychutnávat pohodlí své lodě a chladný kosmický příkrov kolem ní. Přišel sem jen proto, aby předal hlášení místní kanceláři Mezihvězdného úřadu pro kosmoanalýzu, pak se chtěl hned vrátit do kosmického prostoru - ale zadrželi ho. Připadal si jako ve vězení. Dopil čaj a pohlédl na muže sedícího na druhé straně stolu. "Tady už za žádnou cenu nezůstanu." prohlásil. Jeho protějšek rovněž dospěl k rozhodnutí. Dospěl k němu pomalu a postupně, ale přece jenom dospěl. A nyní bude potřebovat čas, spoustu času. Na jeho dopisy nikdo nereagoval. Ty mohl klidně poslat do výhně nějakého slunce a výsledek by byl stejný. Vlastně si od nich nic nesliboval. Byl to pouze první krok. Jistě věděl jen to, že v průběhu všeho, co bude následovat, mu nesmí člověk ze Země vyklouznout z rukou. V kapse si pohrával s hladkou černou tyčinkou. "Nechápete, jak je situace choulostivá," poznamenal. "Co je choulostivého na zničení planety?" namítl pozemšťan. "Chci, abyste odvysílal podrobnou informaci na Sark. Chci, aby se tam o tom všichni dozvěděli." "To nemůžeme udělat. Vždyť víte, jakou by to vyvolalo paniku." "Ale slíbil jste, že to uděláte." "Znovu jsem o všem přemýšlel, z praktického hlediska to nemá cenu." "A zástupce MÚK se dosud nedostavil," stěžoval si dále pozemšťan. "Znáte to, ti už pilně organizují preventivní opatření pro nadcházející krizovou situaci. Ještě den nebo dva." "Ještě den nebo dva! To říkáte pořád! Copak na mě nemají vůbec čas? Vždyť moje výpočty ani neviděli!" "Nabídl jsem se, že jim je přivezu. Jenže vy jste nechtěl." "A ani teď nechci. Když oni nemohou za mnou, vypravím se já za nimi." A rozhorleně dodal: "Vy mi zřejmě nevěříte. Nevěříte, že Florinu čeká zkáza." "Ale věřím." "Ba ne. Vím, že mi nevěříte. Je to na vás vidět. Říkáte to jen proto, abyste mě utěšil. Vy mým výpočtům nerozumíte, nejste kosmoanalytik. A snad ani nejste tím, za koho se vydáváte. Kdo vlastně jste?" "Necháváte se unášet rozčilením." "Jo, nechávám. A vy se divíte? Nebo si jenom říkáte: Ubožák, ten kosmos mu ale dal? Myslíte si, že jsem se zbláznil." "Hlouposti." "Jistě si to myslíte. Proto chci jít na MÚK. Tam poznají, jestli jsem blázen nebo ne. Tam to poznají." Jeho protějšek si připomenul, jak se rozhodl. "Není vám zřejmě dobře," řekl. "Pomohu vám." "Ne, vy ne!" vykřikl pozemšťan hystericky, "protože odtud vypadnu. Nezadržíte mě, leda byste mě zabil, a toho se neodvážíte. Kdybyste to udělal, budete mít na svědomí smrt celé populace na planetě." Nyní promluvil zvýšeným hlasem i ten druhý: "Nezabiju vás! Slyšíte! Nezabiju! To ani nebude nutné." "Spoutáte mě a necháte tady?" pronesl posměšně pozemšťan. "Na to myslíte? A co uděláte, až mě z MÚK začnou hledat? Já jim totiž musím pravidelně posílat hlášení." "Na Úřadě vědí, že jste u mě v bezpečí." "Ano? Pochybuji, že vůbec vědí, že jsem tady. Pochybuji, že vůbec dostali moji zprávu." A pozemšťan najednou pocítil, jak mu třeští hlava a trnou končetiny. Druhý muž se zvedl a shledal, že jeho rozhodnutí přišlo v nejvyšší čas. Obešel zvolna dlouhý stůl a zastavil se u pozemšťana. "Je to pro vaše dobro," pronesl konejšivě a vytáhl z kapsy černou tyčinku. "To je psychosonda," vydechl chraptivým, zastřeným hlasem pozemšťan. A když se pokusil povstat, zjistil, že ho ruce ani nohy neposlouchají. "V čaji... droga?" vysoukal ze sebe namáhavě. "Ano," přikývl druhý muž. "Podívejte se, neublížím vám. Ve vzrušeném, úzkostném stavu, v jakém se nacházíte, byste sotva pochopil, jak choulostivá je to záležitost. Já vás jenom zbavím úzkosti." Pozemšťan již ze sebe nedokázal vypravit ani slovo. Jen seděl - a otupěle uvažoval. Do kosmu, nadrogoval mě! Chtělo se mu vykřiknout, pronikavě vykřiknout ale nemohl. To se už nad ním skláněl jeho protějšek. Vzhlédl - očima dosud pohnout mohl. Psychosonda byla kompaktní zařízení, stačilo pouze přiložit koncovky na jejích vodičích na příslušná místa lebky. Pozemšťan mohl s hrůzou přihlížet, dokud mu neochrnuty i oční svaly. Necítil ani štípnutí, když mu ostré, tenké hroty pronikly pokožkou mezi lebečními švy. Vykřikl, ale jen v tichu svých myšlenek. Naříkavě volal: "Ne, vy to nechápete! Na té planetě žije spousta lidí! Copak nevíte, že riskujete životy stovek milionů živých lidských bytostí?" Hlas druhého muže zněl zastřeně a jaksi vzdáleně, jako by ho vítr přinášel z dlouhého tunelu. "Nebude vás to bolet. Za hodinu se vám uleví, bude vám skutečně dobře. Oba se pak všemu s chutí zasmějeme." Pozemšťan pocítil lehké chvění na povrchu lebky, ale to posléze ustalo. Tma kolem něho zhoustla a zahalila ho. Něco z ní už nikdy nezmizelo a trvalo rok, než se alespoň zčásti rozplynula.